na Blog.cz

Na sobotu 26.2.2011 si pro skautské středisko Brušperk připravil oddíl z Kozlovic výstup z Pinduly na Radhošť a po hřebeni kolem sochy Radegastu na Pustevny. Tento den pro brušperské skauty se nezdál jako ideální, protože několik členů bylo nemocných, někdo byl unavený z akce předcházejícího víkendu a tudíž tohoto výletu se zúčastnili pouze 4 členové z Brušperku. Byl to náš hlavní vedoucí (pučmeloun) se svými dvěmi psy a já (malý Radimek).

Tito členové se ráno sešli na autobusové zastávce Brušperk střed a vyjeli směrem na Penduli, kde cestou přibývali další členové střediska, ze Staříče a organizujícího oddílu z Kozlovic. Tyto dva oddíly vyslali podstatně větší zastoupení ze svých řad než my a nakonec jsme se sešli v počtu 32 lidí a dvou psů. Po příjezdu na Penduli směřovala naše trasa po modré turistické stezce, která vede k již zmiňovanému Radhošti. První pauza nastala poměrně brzy, to z důvodu, že jsme vyslechli projev v anglickém jazyce o naši plánované výpravě, která právě začala, čeho se máme obávat, na co si dávat pozor a jakým způsobem vzájemně spolupracovat. Pokud někdo měl problém s tímto projevem v cizím jazyce, tak pro něj byl využit jeden místní tlumočník, který nám vše sdělil v naší mateřské řeči. Podle instrukcí se výprava rozdělila na dvě skupiny a v průběhu celé výpravy sbírala papírky, které vyhazovali dva záškodníci. Tyto vyhozené papírky měly vést k stálé pozornosti a všímavosti, co jsme měli pod nohama a museli jsme jich posbírat více než druhá skupina, abychom získali většího ohodnocení. Jakmile skautská výprava byla obeznámena s instrukcemi, tak se vydala cestou stálého stoupání k Radhošti. Cesta to byla náročná, mnoho členů kolem sebe potřebovalo psychickou, někdy také fyzickou podporu s využitím jednoho tažného psa. Ale byla to také cesta nádherná, kde příroda, kterou jsme procházeli mne okouzlila svými zasněženými a zmrzlými větvemi stromů, kmeny i trávou. Druhou celodenní hrou bylo umístění kolíčku na prádlo někomu jinému bez toho, aniž by si toho všimnul. Zdá se to jako jednoduchá hra, ale někteří si na toto obzvlášť dávali pozor a přinášelo to někdy nečekané projevy emocí. Cestou bylo potřeba udělat několik zastávek na svačinku a načerpání energie. Toho bylo hned využito pro další hry, kde skupinky měly vyhledat předepsané značky na turistických mapách, vyplnit podle několika otázek tajenku, rozluštit hlavolamy vytvořené ze zápalek, postavit co nejvyšší věž pouze ze sněhu a podběhnout otáčející se lano. Jakmile jsme Radhošť viděli, že je poměrně blízko, tak nás čekal asi nejnáročnější úsek, a to po místní lyžařské sjezdovce. Na tomto úseku to působilo tak, že někteří členové trávili více času odpočíváním než chůzí přímo k blízkému Radhošti. Někteří v tuto chvíli museli zabrat a najít v sobě energii, o které si už nejspíš mysleli, že nemůže ještě nějaká existovat. Po zdolání Radhoště jsme se všichni shromáždili a vytvořili skupinovou fotografii. Od Radhoště to už byla poměrně příjemná cesta kolem sochy Radegastu na Pustevny. Na Pustevnách výprava našla také poklad ve formě sladkostí, kterou si zaručeně každý zasloužil, ale ten pravý poklad si s sebou odnesli a mají ho neustále s sebou, ve formě krásných a příjemných vzpomínek. Z nedostatku času k plánovanému příjezdu domů si většina lidí pomohla lanovkou a jela domu autobusem, ale 6 členů se dvěmi psy, kteří nepospíchali, tak si lépe prošli Pustevny a počkali na kamarády, kteří se někde zdrželi a cestu dolů jsme si vybrali pěšky po sjezdovce. Návrat nakonec autobusem zpátky směrem na Brušperk.

Děkuji všem za tuto krásnou procházku, o které jsem téměř do posledního okamžiku váhal, jestli se ji mám zúčastnit, ale nakonec jsem velmi šťasten za to, jak jsem se rozhodl. Na tento výlet budu ještě dlouho s chutí vzpomínat.

Malý Radimek